Vystupme nyní teoreticky, jen tak,
v myšlenkách, z pekla kulturního zvířecího
člověka - z pekla omezenosti,
neznabožství, sobectví, bezcitnosti,
ukrutnosti, lži, pěstního práva,
nesvědomitosti, pýchy, panovačnosti a tak
dále - do blaživého ráje bratrské lásky
a uvažme, zdali by se to nedalo i prakticky
uskutečnit ...

Ve smyslu zákona bratrské lásky
rozšířeného na celý pozemský život máme
považovat zvířata za své mladší bratry ...
Rostliny, kovy, nerosty, a tak dále za své
nejmladší bratry a tak i s nimi zacházet!
Ve smyslu téhož zákona rozšířeného
na bezmezné kosmické bytí máme
považovat vyšší duchovní bytosti, bohy
a duchy za své starší bratry a tak se k nim
i chovat!

Lživost, zchytralost, úskočná důvtipnost,
lstivost, záludnost a i jen stín nestatečnosti
a nespravedlnosti jsou hroznými vrahy
lásky!

Každá myšlenka, každý projev citu, každé
slovo a každý čin, nevyznačující se bratrskou
láskou, je hříchem - eventuálně těžkým
zločinem a nese s sebou největší možné
potrestání!

Kdo způsobuje hřích, bolest, poškození,
krutost, zmar života, smrt: ten totéž
sklidí a sklidit musí. Tomu se říká
spravedlnost. - Láska je víc, je daleko víc
než spravedlnost.

Podle konsekvence jemně vyškolené,
spravedlivé logiky Kantova Kategoricus
imperativa: "Osobní zájem vždy přehluší
smysl pro pravdu, právo a spravedlnost.
Tím více, čím větší je počet osobních
zájmů a čím jsou mocnější. Osobní zájmy
stojí v diametrálním rozporu s pojmem
lásky. Kde jsou osobní zájmy, tam vůbec
žádné lásky není: Osobní zájmy zaujaly
její místo".

Je nemožné a nemůže to být, aby se
na zemi objevila a přímo se do lidstva
vtělila Božská všeláska a Brahmův, Buddhův,
Kristův všesoucit, všedobrotivost, všemilost
a Allahovo všeslitování - dokud se nestane
vše skrz naskrz morálně čistým, morálně
ušlechtilým a morálně dokonalým.

Musíme si dát odejmout nejen zbytek
rozumu, nýbrž musíme ztratit rozum -
toho věčného rušitele lásky a harmonie
a cele se stát srdcem.

Všechna svatá písma jsou plná pozitivní
i negativní lásky i moudrosti! Všechna
svatá písma slibují odměnu i trest, nebe
i peklo, blaženost, slast i muka!
Podle toho, jak je lidstvo niterně utvářeno
a podle toho, co vlastně zasluhuje!

Jak svatá Boží moudrost dí: "Kdo miluje,
naplnil zákon".

Ó, kéž by se všechny nebeské průduchy
daleko široko otevřely, jako kdysi
v slavnostních dnech velkých dob minulosti,
ve dnech svatých brahmanských Ršiů
a ve dnech vznešeného Buddhy a ve dnech
svatého Krista a jiných vyvolenců Božích!

Dokud nebude všechno to, co tu
v krátkosti řečeno, přijato s úctou
a následováno a zachováváno s láskou:
do té doby není pro lidstvo vůbec
žádných výhledů na pravé, skutečné
blaho a spokojenost.