Richard Bach:   NIKDO NENÍ DALEKO

 

Rae! Díky za pozvaní k oslavě Tvých narozenin. Mezi naším a Vaším domem leží tisíc mil a tak se vydávám na cestu jen proto, že pozdravit Rae, to je přece důvod! Už se nemohu dočkat, abych u Tebe byl. Začal jsem cestu v srdci kolibříka, kterého jsme spolu kdysi potkali. Byl přátelský jako vždycky, ale když jsem mu pověděl, že malá Rae vyrostla a že jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin, zarazil se. Letěli jsme dál tiše a kolibřík nakonec řekl: "Moc tomu, cos' říkal nerozumím, ale že JDEŠ na oslavu narozenin, tomu už nerozumím vůbec." "Samozřejmě že jdu na oslavu narozenin," řekl jsem. "Co je na tom divného?" Kolibřík mlčel a když jsme dorazili k místu, kde bydlí sova, řekl: "Myslíš, že vzdálenost může dělit přátele? Když chceš být s Rae, nejsi už vlastně s ní?" "Malá Rae vyrostla a já jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin," řekl jsem sově. Bylo mi divné říkat JDU potom, o čem jsme mluvili s kolibříkem, ale řekl jsem to, aby sova chápala oč běží. I ona letěla dlouho tiše. Bylo to přátelské ticho, ale když mě bezpečně donesla k místu, kde hnízdí orel, řekla: "Moc tomu cos' říkal nerozumím, ale proč říkáš své přítelkyni MALÁ" tomu už nerozumím vůbec." "Je přece malá," řekl jsem. "Není jěště dospělá. Co je na tom divného?" Sova se na mně podívala hlubokýma jantarovýma očima, usmála se a potom řekla: "Zamysli se nad tím." "Malá Rae vyrostla a já jdu s dárkem na oslavu jejích narozenin," řekl jsem orlovi. Bylo mi divné říkat JDU a MALÁ potom, o čem jsme mluvili s kolibříkem a se sovou, ale řekl jsem to, aby orel pochopil, oč běží. Letěli jsme nad hřebeny hor, nadnašeni horským větrem. Konečně orel řekl: "Moc tomu cos' říkal nerozumím, ale cos' myslel slovem NAROZENINY, tomu už nerozumím vůbec." "Samozřejmě, že narozeniny," řekl jsem. "Oslavíme hodinu v niž Rae začala být, hodinu až do které nebyla. Co je na tom divného?" Orel se obrátil mocným záběrem křídel kolmo dolů a pomalu začal přistávat na písku pouště. "Myslíš opravdu, že je nějaká hodina, ve které život Rae začal? Nezdá se ti, že její život tu byl dávno předtím, než vůbec nastal čas?" "Malá Rae vyrostla a já jdu s dárkem na oslavu jejich narozenin," řekl jsem sokolovi. Bylo mi divné říkat JDU a MALÁ a NAROZENINY potom, o čem jsme mluvili s kolibříkem, se sovou a s orlem. Ale řekl jsem to, aby sokol pochopil, oč běží. Pod námi se do všech stran rozkládala poušť a sokol konečně řekl: "Víš, tomu cos' říkal, nerozumím, ale že malá Rae VYROSTLA, tomu už nerozumím vůbec." "Samozřejmě, že Rae vyrostla," řekl jsem. "O rok se přiblížila dospělosti a vzdálila se o rok dětství. Co je na tom divného?" Sokol konečně dosedl na prázdnou pláž: "O rok se vzdálila dětství? Tomu bych jěště neříkal dospělost." A vznesl se do vzduchu a byl pryč. O rackovi jsem vědel, že je velmi moudrý. Když jsme spolu letěli, pečlivě jsem hledal a vážil slova, aby bylo jasné, že jsem se poučil, až zase začnu mluvit. "Racku," řekl jsem konečně, "proč se mnou letíš k Rae, když víš, že jsem už vlastně u ní?" Racek kroužil nad mořem, nad kopci, nad ulicemi, až lehce přistál na hřebeni Vaší střechy. "Protože je důležité," řekl, "abys' tuhle pravdu poznal. Dokud ji nepoznáš, dokud ji opravdu nepochopíš, můžeš ji projevovat jen částečně, s vnější, pomocí strojů nebo lidí nebo ptáků. Ale pamatuj si, že pravda není o to méně pravdou, když ji lidé neznají." A odletěl. A teď je čas, abych rozbalil svůj dárek. Tretky z kovu nebo ze skla rychle omrzí a člověk je pak odloží. Mám pro Tebe něco lepšího. Je to prstýnek. Září zvláštním světlem a nikdo na světě Ti ho nemůže vzít; nic ho nemůže zničit. Jsi jediný člověk, který ho vidí, jako já byl jediný, kdo ho viděl, dokud patřil mně. Ten prstýnek Ti dá zvláštní sílu. Až ho budeš mít na prstě, vzneseš se na křídlech ptáků, kteří v té chvíli nad Tebou poletí, uvidíš jejich zlatýma očima, ucítíš vítr, který proniká jejich hebkým peřím, poznáš, co je to za radost, vydat se na cestu nad světem a nad jeho starostmi. Zůstaneš pod oblohou jak dlouho budeš chtít, strávíš tam celou noc i východ slunce a až ucítiš, že se vracíš dolů, budou otázky, které jsi měla, zodpovězeny, Tvoje úzkosti se rozplynou. Jako každá věc, které se nelze dotknout a kterou nelze vidět očima, bude i Tvůj dárek tím mocnějši, čím více ho budeš užívat. Zprvu to možná bude jen venku, při pohledu na letící ptáky, se kterými se vydáš na cestu. Ale později, budeš-li dárek užívat správně, poletíš i s ptáky, které není vidět, a nakonec poznáš, že nepotřebuješ ani prstýnek, ani ptáky, aby ses vznesla a letěla tichým prostorem nad mraky. Až ta chvíle nastane, musíš darovat prstýnek někomu, o kom víš, že ho bude správně užívat. Někomu, kdo ví, že jediné, co stojí za to, je z pravdy a z radosti, nikoli z kovu nebo ze skla. Rae, dnešní den, poslední den v roce, je ničemu nepodobná slavnost, na které jsem s Tebou a kde Tě naučím, čemu já jsem se naučil od svých přátel ptáků. Nemusím za Tebou jít, už u Tebe jsem. Nejsi malá, dospěla jsi a jako my všichni si hraješ uprostřed svých životů a raduješ se z bohatství být živ. Nemáš narozeniny, vždycky jsi byla; nikdy jsi se nenarodila, nikdy nezemřeš. Nejsi dítě lidí, kterým říkáš otec a matka, jsi jejich druh v nádherném dobrodružství, na cestě za poznáním toho, jak věci jsou. Dárek je vždycky přáním štěstí, a tak je to i s tímto prstýnkem. Leť svobodná a šťastná nad narozeninami, leť širým Navždycky, a budeme-li si to přát, potkáme se tu a tam na slavnosti, která nikdy nekončí.